Reakce na rytmus je u dětí většinou spontánní. Roztančí je, nebo sami začnou do bubínku tlouct a je jim jedno jak u toho vypadají a nebo jestli mají správnou techniku hraní. Děti, které nemají smysl pro rytmus v podstatě neexistují. Již v prenatálním věku vnímají tlukot matčina srdce a vnímají rytmické pohupování v její chůzi. Mají tedy v sobě zakódované základní rytmické cítění. Hra na jednoduchý hudební nástroj je pro ně většinou jen otázka motoriky a rytmu. Dětem hra na rytmické nástroj a možnost rytmického vyjádření, ať už dupáním či tleskáním do rytmu nebo tancem přináší velkou radost a také uvolnění. Jsou velmi spontánní a rytmické vyjádření prožívají většinou velmi živě a aktivně.
Jejich přirozený smysl pro rytmus můžeme právě skrze jednoduché rytmické nástroje rozvíjet a dát jim základy pro další rozvoj hudebních aktivit.
Celý jejich život provází různé rytmy. Učí se je vnímat už od narození a jsou hlavním pilířem výchovy. Pravidelnost, řád, vnímání důležitých mezníků během dne (snídaně, oběd, večeře, ráno a den, opakující se dny v týdnu, svátky, narozeniny atd, atd), rytmus dne a roku jim dává jistotu a pocit bezpečí, neboť můžou díky němu předpokládat co nastane, mají se čeho chytit a na co spoléhat. Pro malé děti je obzvláště důležitý, neboť jim dává pocit bezpečí v onom velkém světě do nějž přišli z matčina lůna v němž slyšeli pravidelný tlukot jejího srdce. Pomáhá jim orientovat se v čase. Dává jim pocit bezpečí a přináší klid. Už u maličkých miminek můžeme pozorovat jak jim k uklidnění pomůže rytmické houpání, chůze v náruči a nebo krátká ukolébavka jejíž slova, melodie a rytmus se stále opakují. Krátká říkadla je rozesmějí a utiší pláč. Rytmické ťukání nebo bubnování na bubínek přitáhne jejich pozornost a tiše rytmu naslouchají.
Když mají malé děti možnost vnímat rytmus, pravidelnost a opakující se rytmy v hudbě, mnohem snáze dokáží pak vnímat i rytmus, řád a pravidelnost v každodenním životě. Rozvoj rytmu je pro děti velmi důležitý také pro správný vývoj řeči. Ač si to mnohdy neuvědomujeme, řeč má také svůj rytmus a melodičnost. Dřív lidé mnohem víc hráli na hudební nástroje a zpívali a děti se často mateřský jazyk naučili skrze písně a básně jež je provázeli od okamžiku kdy se ráno probudili až do chvíle kdy je maminka s modlitbou, nebo krátkou ukolébavkou uložila do postýlky.
A to co nejprve děti v onom zpěvu a říkankách vnímají je rytmus. Nerozumějí ještě významu slov, ale rytmus je ten prvek, který uklidní, nebo rozveselí, další pak přichází vnímání melodičnosti. Proto je pro děti mnohem jednodušší začít hrát na rytmické nástroje, než na nástroje melodické. Rytmus dokáží vnímat při své chůzi, dechu či když se zaposlouchají do rozbušeného srdíčka, a tento rytmus pak dokáží také na perkusní nástroje vyjádřit. A to že mají možnost ho vyjádřit je naplňuje radostí. Je to pro ně přirozené a jde jim to spontánně. A my tuto potřebu rytmického prožitku a sebevyjádření skrze bubnování dětem v našem kroužku chceme umožnit.
A to jsou hlavní důvody, které nás vedly k tomu začít s dětmi bubnovat. Hlavním je ona velká radost dětí, když dostanou možnost se rytmicky vyjádřit (a to ať už dupáním, tleskáním, hraním na buben nebo tancem). A také to že děti mohou svůj smysl pro rytmus rozvíjet, naučit se ho reprodukovat na nástroj a to jim dá základy pro další možnou hru na jiné hudební nástroje či zpěv. A krom toho má hra na bubínek též spoustu sociálních aspektů a rozvíjí individuální vlastnosti.